Příběh pana J.I.

Byl únor a venku mrzlo. Pan J.I. přišel z ulice, promrzlý a nejistý. O sociálních službách nic nevěděl, ani pořádně netušil, co hledá. Azylovému domu nevěřil - ostatně, celý život strávil buď za mřížemi, nebo na ulici. Třicet let ve vězení a dětství v diagnostickém ústavu ho naučilo jen jednomu: přežít v systému, kde svoboda neexistuje.

První kroky byly těžké. Potřeboval doprovody na úřady, obyčejné věci nedokázal zvládnout sám. Pomalu se začal učit, jak funguje běžný svět - sociální dávky, povinné návštěvy Probační a mediační služby, noclehárna. Každý posun byl malý, ale znamenal hodně. Trvalo dlouho, než se naučil důvěřovat a než se rozhodl spolupracovat.

Nakonec přijal i nabídku dlouhodobého pobytu v azylovém domě. Dokonce si našel práci a pravidelně do ní chodil. Bylo to poprvé v životě, kdy okusil, jak může vypadat „normální“ život.

Spolupráce trvala víc než dva roky. Happy end ale nepřišel. Pan J.I. začal mít problémy v práci, o místo nakonec přišel a vrátil se zpět k trestné činnosti.

I přesto to nebyl čas promarněný. Poprvé poznal, že svět může fungovat jinak než jen vězení a ulice. Tyto zkušenosti si nese s sebou - a třeba je jednou využije při další šanci.