Příběh pana M. a paní B.

Pan M. a jeho partnerka, paní B., chtějí jen obyčejný život. Najít si práci, bydlet ve svém, žít v klidu. Jenže pokaždé, když se zdá, že se jim to podaří, přijde další rána.

Bez vyššího vzdělání jsou odkázaní na agentury. Ty dobře vědí, že lidé jako oni nemají moc na výběr. A tak dostávají práce špatně placené, někdy i bez smlouvy. Není neobvyklé, že jim nakonec výplata vůbec nepřijde - „kvůli pokutám“ nebo jen proto, že je zaměstnavatel ze dne na den propustí.

A s prací padá i bydlení. Nájem v bytě je pro ně nedosažitelný, už jen kauce a nájem dopředu jsou nepřekročitelnou překážkou. Zbývají ubytovny. Ty ale bývají drahé a podmínky tam jsou často otřesné - špína, paraziti, konfliktní spolubydlící, alkohol všude kolem. Žádné jistoty, jen přežívání.

Když přijdou o práci i o střechu nad hlavou, ocitají se na ulici. A začíná nový kolotoč. Vezmou první práci, kterou seženou, najdou si první místo, kde je vezmou. Jenže to znamená návrat do stejné pasti. Stabilita je vždycky jen krátkodobá, znovu a znovu se ocitají na hraně sociálního vyloučení.

A přesto to nevzdávají. Pan M. i paní B. se snaží, hledají řešení, pracují, když to jde. Nedokážou si ale dlouhodobě udržet ani práci, ani bydlení. Když už není jiná možnost, požádají o pomoc - většinou o drobnou finanční podporu, aby překlenuli to nejhorší. Odmítají žebrat, odmítají krást. Stále věří, že si dokážou poradit sami a že jejich život může být lepší.

Jejich cesta je plná překážek, ale stále hledají způsob, jak se z bludného kruhu dostat. Bez finanční pomoci by se jim to nikdy nepodařilo. Díky ní mají aspoň šanci, že tentokrát to vyjde.