Byl únor a venku mrzlo. Pan J.I. přišel z ulice, promrzlý a nejistý. O sociálních službách nic nevěděl, ani pořádně netušil, co hledá.

Pan M. a jeho partnerka, paní B., chtějí jen obyčejný život. Najít si práci, bydlet ve svém, žít v klidu. Jenže pokaždé, když se zdá, že se jim to podaří, přijde další rána.

Pan J.K. roky bojoval s alkoholem. Bylo jasné, že už to dál nejde - jeho zdraví se horšilo, psychické problémy narůstaly a život mu unikal mezi prsty.

Byl teprve dvouletý, když jednoho jarního večera dorazil do Klokánku. Policie ho našla na ulici s maminkou, která po jejich shledání podlehla drogám tak silně, že se ani neudržela na nohou. Malý chlapec mezitím pobíhal po policejní stanici - zmatený, neposedný, ztracený ve světě, který nechápal.

Janička byla teprve pětiletá, když se její život obrátil vzhůru nohama. Rodiče zemřeli v důsledku závislosti na drogách a nikdo další z rodiny už nebyl. Zůstala sama.

Jednoho dne do Klokánku přišly čtyři děti - šestiletá holčička, dva kluci ve věku osm a dvanáct let a nejstarší, čtrnáctiletý Matěj. Byli nesmírně semknutí, drželi při sobě a bylo jasné, že se navzájem chrání. Milovali svou maminku, a proto pro ně bylo odloučení nesmírně bolestivé.