Marek - z otloukánka třídním hrdinou

Když k nám minulý rok přišel čtrnáctiletý Marek, nesl si na bedrech víc, než by měl unést kdokoli v jeho věku. Do Klokánku ho přivedl tatínek - po těžké autonehodě zůstal odkázaný na invalidní důchod a péči o syna už nezvládal. Jen za léky vydával tisíce korun měsíčně a jinou rodinu neměli.

Marek dorazil smutný a nejistý. Měl strach o tatínka, o kterého se do té doby sám staral. Najednou ale musel sám někomu důvěřovat a začít znovu. V Klokánku našel prostor i jistotu. Přes týden chodil do školy a pod dohledem tet se učil věci, které dřív neznal - vařit, starat se o domácnost, být samostatnější. Každý víkend pak jezdil za tatínkem. Tyto návštěvy mu dávaly klid, že se jejich pouto nepřetrhlo, a naději, že jednou budou zase spolu doma.

Uběhlo půl roku a přišel den, na který Marek čekal. Tatínkův stav se zlepšil a mohl se o něj znovu postarat. Marek se vracel domů - ale už to nebyl ten nejistý kluk, co k nám přišel. Vyrostl. Nejen na výšku, ale i v sebevědomí. Ze třídního otloukánka se stal oblíbený spolužák. A když se ve třídě objevila jeho pizza nebo domácí buchty, které se u nás naučil péct, získal si i srdce spolužaček.

Tatínek navíc získal potřebné dávky a příspěvek na nové topení. Rodině se tak výrazně ulevilo. Dnes jsou Marek s tatínkem znovu spolu. Silnější, odolnější a s vědomím, že v nejtěžší chvíli nebyli sami.