mySOLULU se nezrodilo v kanceláři plné tabulek. Vyrostlo z jednoduchého instinktu: když Ivo viděl příležitost pomoct, jednal.

Radil, podporoval a propojoval správné lidi. Bylo v tom hodně radosti z toho, co může jedna podaná ruka uvést do pohybu. Ale také poznání, že samotná dobrá vůle někdy nestačí.

Bez koordinace se energie snadno rozptýlí a pomoc nemusí dorazit tam, kde je skutečně potřeba.

A právě tehdy vznikla myšlenka, že svět pomoci potřebuje něco nového.

Že charita nemusí být těžká a vážná, plná prázdných slov a složitých procesů. Že mezi těmi, kdo chtějí pomáhat, a těmi, kdo pomoc potřebují, nesmí zůstávat ticho.

Chtěli jsme to ticho prolomit.

Ne tím, že budeme dělat charitu „na efekt“, ale tím, že ji vrátíme zpátky k lidem. S lidskostí, pochopením a otevřeností.

Pomáhat má být přirozené. Nemá děsit, vytvářet další překážky ani být výsadou několika vyvolených.

Proto je mySOLULU rozcestníkem pomoci. Místem, kde se potkávají firmy, neziskové organizace i jednotlivci.

Kde se byznys propojuje s lidskostí.
Kde pomoc není povinností, ale společným smyslem.

Vznikli jsme z přesvědčení, že dobro může mít tah na branku, smysl pro humor a odvahu měnit věci, které už dávno nefungují.

Že charita může být akční, hravá, klidně i trochu punková.

A že nikdo, kdo se rozhodne podat pomocnou ruku, by na to nikdy neměl zůstat sám.

Pomáháme těm, kteří pomáhají dál. Lidem a organizacím, které se nebojí zvednout rukávy a řešit problémy tam, kde ostatní jen krčí rameny.

Stojíme za projekty, které mají reálný dopad - od dětských domovů a azylových center, přes podporu duševního zdraví až po hospice a vzdělávací programy.
Spolupracujeme například s Klokánkem, Zkruhu nebo Azylovým domem sv. Terezie.

Nejsme jednosměrná charita.

Nejde nám o soucit, ale o akci. O konkrétní pomoc, která mění každodennost lidí, ne jen statistiky v tabulce.