mySOLULU se nezrodilo v kanceláři plné tabulek, ale v hlavě člověka, který měl jednu slabost - neuměl říct „ne“, když někdo potřeboval pomoct.

Ivo, který mySOLULU založil, půjčoval, radil, spojoval lidi. Bylo v tom hodně radosti, ale i frustrace, když se energie rozplynula a pomoc nedošla tam, kde měla.

A tehdy vznikla myšlenka, že svět pomoci potřebuje něco nového.

Že charita nemusí být těžká a vážná, plná prázdných slov a složitých procesů. Že mezi těmi, kdo chtějí pomáhat, a těmi, kdo pomoc potřebují, nesmí zůstávat ticho. Chtěli jsme to ticho prolomit.

Ne tím, že budeme dělat charitu „na efekt“, ale tím, že ji vrátíme zpátky k lidem - s lidskostí, pochopením a otevřeností. Pomáhat má být přirozené. Nemá bolet, nemá děsit, nemá být jen pro vyvolené.

mySOLULU je proto rozcestník pomoci. Místo, kde se potkávají firmy, neziskovky i jednotlivci. Kde se byznys propojuje s dobrem. Kde pomoc není povinnost, ale radost.

Vznikli jsme z přesvědčení, že dobro může mít tah na branku, špetku humoru a kus odvahy. Že charita může být akční, hravá, klidně trochu punková.

A že nikdo, kdo se rozhodne podat pomocnou ruku, by v tom nikdy neměl zůstat sám.

Pomáháme těm, kteří pomáhají dál. Lidem a organizacím, které se nebojí zvednout rukávy a řešit problémy tam, kde ostatní jen krčí rameny.

Stojíme za projekty, které mají reálný dopad - od dětských domovů a azylových center, přes podporu duševního zdraví až po hospice a vzdělávací programy.
Spolupracujeme například s Klokánkem, Zkruhu nebo Azylovým domem sv. Terezie.

Nejsme jednosměrná charita.

Nejde nám o soucit, ale o akci. O konkrétní pomoc, která mění každodennost lidí, ne jen statistiky v tabulce.